Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vezmeme zbraně a hurá do ulic

27. 07. 2011 11:13:00
Aneb je politicko-sociologická situace natolik špatná, že ospravedlňuje k použití zbraní na obranu "obyčejných" lidí před politickým útlakem? Nebo má naopak stát raději lidem sebrat všechny zbraně, aby se nemusel bát revoluce?
Nejprve takové prohlášení pro zabránění špatnému pochopení. Text nevyjadřuje nutně moje názory a moje myšlenky, ale může cíleně ukazovat extrémní pohledy na situaci pro ukázání ntrastu vnímání světa. Stejně tak používám hyperboly a další literární prvky, které mají za úkol především zaujmout. Na závěr nečekejte rozřešení, jde mi především o povzbuzení u každého jednotlivce.

Zamysleme se nejprve nad revolucemi obecně. Slušná revoluce je vedená skupinou lidí, kteří nejsou u moci a chtějí se k moci dostat a používají k tomu nespokojenost většiny lidí se současnou vládou. Nejsnazší to bývá proti jednomu diktátorovi, který začne být zobrazován jako démon sám, ať už to je reálně jakkoliv. Po úspěšném svrhnutí a ideálně zabití původní vládnoucí struktury, nastupuje vedení revolucionářů a vrací zemi do téměř stejného stavu, ve kterém byla na začátku. Také v rámci snížení rizika kontrarevoluce ve velkém zabavují zbraně, protože lidé beze zbraní nemají proti ozbrojené armádě šanci, takže se raději podřídí jako ovce.
Takhle to v poslední době šlo v Iráku, Afghánistánu a postupně i dál v severní Africe nyní. Pomoc od někoho zvenčí se rebelům (pardon, revolucionářům) hodila, tak jí využili, ale demokratické volby stejně moc nefungují a zprávy přicházející nejsou moc pozitivní ohledně současného vývoje. Pro Evropu musí být ale zajímavější rozšíření nepokojů a demonstrací do Španělska, kde probíhaly velké demonstrace celkem dlouho dobu, ovšem bez většího zájmu médií a i přes velké množství lidí na náměstích se nic nezměnilo. Kdyby přišli se zbraněmi v rukou a dožadovali se změny i se zbraněmi, tak věřím, že by měli mnohem větší šanci uspět a nějakou změnu prosadit nebo rovnou změnit vládu (jestli k lepšímu je vždycky těžké hádat).
Různé protesty proti všem změnám, které navíc nepřinesou víc peněz státní pokladně, ale ještě víc ztěžují situaci nejnižší příjmové skupiny, zůstávají bez reflektování vládami všech států. A dál se upravují parametry systému, který už nefunguje, ale systémové změny se stejně nekonají. Lidé se logicky bouří a hledají jednoduchého viníka a xenofobie libovolného druhu (náboženství, barva pleti, poslouchaná hudba, celá kultura...) vždycky funguje, protože je snadno uchopitelná a snadno rozlišitelná i těmi nejobyčejnějšími. Arabové s islámem se stali tím nejsnazším terčem, protože s námi nemají skoro nic společného z vnějších znaků, jiná barva pleti, jiné náboženství, divná muzika, nemelodická řeč (pro Evropana) a prostě celá kultura je jiná. Takže viníka máme a můžeme jít lynčovat. Máme tady klasické "nácky" apod.
Někdo se ovšem zamyslí víc a především pokud věří ve svobodu jednotlivce, tudíž se může považovat za liberála. Následuje přesvědčení o zbytečnosti státní moci, resp. daní a regulací, které jenom lidi omezují a škatulkují a tvrdí, že jsou jenom nesamostatná masa. Musí stát úplně zničit (anarchista) nebo alespoň udělat komplexní změny, které to mnohem zlepší a dají lidem opět svobodu. Opravdu se blížíme koncepci světa z Brave New World od Aldouse Huxleyho, kde jsou všichni spokojení a o všechny se stárá všemocný stát, který je řidí od vajíčka a spermie až po smrt a nedovolí jim být nespokojení, zásobuje je informacemi, povolenými drogami a vůbec je podstatné, aby byl každý šťastný a tudíž i poslušný. Dá se to považovat za utopii, když nebudou nespokojení lidé, ale zase není možnost uhnout, život mít přesně nalinkovaný a nesmět uhnout, ale máme pocit, že máme svobodu a máme pocit, že máme všechny relevantní informace, tak proč si stěžovat. Sledují nás pro naši bezpečnost, soukromí se stalo minulostí.
Snaha změnit takový svět nenásilně naráží na hromady úsměvů a posílání od úředníka k úředníkovi a nikdo nemá konečnou zodpovědnost a končí tím, že si seženeme zbraň a zkusíme to změnit násilně a vrátit lidem lidskost a tu pravou svobodu. Tady někde asi máme nedávné vraždění v Norsku, minimálně z pohledu Breivika. Byl tedy v právu nebo na tom ještě nejsme tak špatně, aby bylo nutné vytáhnout zbraň a začít střílet? Podobně vyznívá i loňské vraždění na Slovensku, kde se dají najít paralely v tichosti vraha a jeho náhlého výbuchu, když mírumilovné prostředky nevedly k cíli.
Prvním bodem k tomuto mi přijde důležité podívat se na koncept svobody, jelikož USA hlásá svobodu stále dokola a přitom také pomalu, ale jistě, ničí některé svobody. Absolutní svoboda by znamenalo naprosto nesociální stát, v podstatě anarchii, protože každý má svobodu někoho zabít a okrást a každý má sovobdu libovolně zemřít. Chce to trochu zpřesnit a dát tedy klasickou hlášku, že svoboda osoby končí tam, kde začíná svoboda jiné osoby. Alespoň se tedy vyhneme vraždám a krádežím, ale každý má stále svobodu zemřít hlady pokud nepracuje nebo pokud měl firmu a dluhy a firma zkrachovala, tak má naprostou svobodu zemřít hlady a zimou na ulici. I otroci ve starověku na tom byli lépe, ale ti teda nebyli rozhodně svobodní. O svobodě můžeme diskutovat libovolně dlouho a nebudeme blíž řešení.
Zadruhé tady mluvíme také o vracení lidskosti lidem. Lidé nemají mít nelidské podmínky pro život. Lidskost musí být lidem garantována. A tak dále. Lidskost ale raději nikdo moc neřeší, co přesně se tím myslí. Lidé dokáží přeží i ve velmi nehostinném prostředí a nějak si i najít obživu a pitnou vodu. Potřebujeme snad dneska o tolik víc než tenkrát nějaké ty opice, co ze stromů vyrazili do savany? Hranice lidskosti nejsou jasně dané a někomu přijde nelidské mít kamery na ulicích a jinému nevadí mít jich několik i doma a s celým světem sdílet i svůj sexuální život. Právo na soukromí existuje, ale každý stát ho definuje jinak a každý člověk ho vnímá jinak. Nikdy asi nebude existovat jednotná definice. Někdo bude mít klidně sex uprostřed náměstí, jiný jedině po tmě v posteli. Ale to jsem odbočil už příliš.

Kde teda asi dneska jsme? Vlády podle průzkumů prakticky nikde nemají důvěru, ale to už je pár let stejné a stejně ti samí lidé, co podle průzkumů nevěří politikům, tak stejně volí ty samé politické strany s těmi samými politiky. Důchody, zdravotnictví, infrastruktura, policie a další mají problémy s dostatkem peněz. Lidé posílají peníze do Somálska místo dávání peněz na řešení místních problémů, kupříkladu s těmi imigranty. Příroda dostává od lidí pořád zabrat, ale ten, koho to má trápit, to stejně neřeší (tím myslím lidi, příroda se nějak vzpamatuje vždycky, ale možná dostaneme jednou planetu do stavu, že na ní nepřežijeme my, což ale přírodě asi jenom pomůže). Jednotlivec na to kouká a snaží se demonstrovat a prezentovat a prosazovat změny a pokud chce vyřešit všechno, tak začne zjišťovat, že si vlastně občas protiřečí. Až pak jednou toho má dost a zvolí si, co ho štve nejvíc, a na to vytáhne zbraň a zmáčkne spoušť.

Psychiatři už pomalu začínají přiznávat, že normálnost bez jakékoliv agresivity a jakékoliv poruchy nebo deviace, i když jenom slabé, je asi nemožná. Každý člověk má nějakou agresivitu a potřebu se bránit, když si přijde ohrožený. Patří to asi taky k lidskosti. Třeba ten příští vraždící maniak ve zprávách bude váš soused, kterého jste vlastně nikdy neviděli, ale občas se mu svítí v okně.
Každý sám se můžeme snažit chránit přirodu recyklováním, neplýtváním vodou, elektřinou, plynem a ropou. Pomáhat integraci imigrantů tím, že zkusíme neodsuzovat předem (předchozí čtyři černoši, co jsem poznal sice byli blbí jako tága, ale k tomu pátému stejně přistoupím jako k sobě rovnému a ne rovnou jako k blbci, protože pak jsem blbcem sám). Třeba když oni poznají nás, tak třeba pak nebude hrozit, že nám budou vnucovat svojí kulturu, ale přijmou tu naší, kterou mají všude kolem sebe. (Už je na to asi pozdě ve velkém, ale možná aspoň něco malého ještě změníme.) Budeme pravidelně odpočívat, aby se v nás agresivita zbytečně nehromadila a nemohla tedy jednou vybouchnout, raději si zahrajeme akční hru, kde budeme střílet pixely na monitoru, nebo si zajdeme zaboxovat nebo cokoliv, kde přirozenou agresivitu vybijeme. Zároveň si ale nenecháme s*át na hlavu od kohokoliv, ale budeme si stát za svým a budeme chtít za svoje daně odpovídající služby, stejně jako v hospodě za svoje peníze chceme slušný servis, jídlo a pití.
Nejsem svatý v žádném ohledu, ale řídím se poučkou, kterou my rodiče říkali jako dítětí (teda kromě té, abych dal lokty ze stolu, že nejsem v hospodě): "Nikdy nedělej ostatním, co nechceš, aby oni dělali tobě." Takže nechci být okraden, tak nekradu. Nechci být znásilněn, tak neznásilňuji. Nechci žít ve smogu, tak se snažím smog netvořit. Změna začíná u jednotlivce, každý si musí zamést před svým prahem a pak by teprve měl jít ven, kde už může být slyšet a vidět a nemusí se stydět za to, jak žije.
Autor: Martin Bezdíček | středa 27.7.2011 11:13 | karma článku: 9.94 | přečteno: 1127x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Pavel Jurutka

O principech a komunistech pod pirátskou vlajkou

Tenhle rok divný. Tenhle rok není fajn. Odešel Leonard Cohen, odešel Wabi Daněk. A odešel další kus svobody. Totalita rozkopla dveře svojí neomalenou nabubřelou nohou a hned tak se nehne. Ta noha je Babišova.

22.11.2017 v 22:14 | Karma článku: 18.58 | Přečteno: 399 | Diskuse

Hatem Berrezouga

An Open Letter to Al-Jazeera from a Muslim living in Prague.

The Crazy and Shameful Reality of Islam and Muslim Leaders in the Czech Republic. Dear Al-Jazeera, Dear Mr. Heijmans, As a Muslim, I am outraged by the lies and the bias both Muslim community leaders, Raed Shaikh and Vladimir Sanka

22.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 16.66 | Přečteno: 442 | Diskuse

Jan Pražák

Jak Maruška svým rozměrným pozadím učila cizinku slušnému chování

„Včera jsem tu svou macatou postavu fakt ocenila, Honzo.“ Maruška se zprudka posadila, až pod ní proutěné křesílko strastiplně zaúpělo. Proti svým zvyklostem si vysypala do kafe snad půlku cukřenky a dala se do vyprávění.

22.11.2017 v 20:38 | Karma článku: 25.40 | Přečteno: 666 | Diskuse

Pavla Temrová

Jak udělat z chudé babičky paní domácí a z dědy rentiéra

Přestože si senioři polepší vyššími důchody, mnoho z nich se bude i nadále uskromňovat, aby poplatili, co potřebují. Někteří by se ale mohli mít lépe. Řeč je o „zlatém vejci“, které není na první pohled vidět.

22.11.2017 v 16:23 | Karma článku: 11.04 | Přečteno: 911 | Diskuse

Josef Hejna

V zátoce sviní?

Záměrně to jméno v nadpise píšu malým písmenem, protože ty svině asi plavou v politice, ale kdo ví... Zátoka sviní je asi věčná.

22.11.2017 v 13:00 | Karma článku: 8.06 | Přečteno: 389 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 903
Pražský ajťák, studující hnojárnu dálkově. Pravicový liberál podporující lidskou samostatnost a nezávislost na státu.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.