Začnu mailem od zákazníka tvůrci webu, který byl umístěn jakožto zábavný: "Dobrý den, v příloze je ta fotografie. Až jí zpracujete na web, tak mi jí prosím zašlete zpátky, jelikož to je moje jediná kopie." A opravdu každému, kdo s počítači pracuje takový přístup přijde velmi zábavný, jelikož je jednoznačně z hlediska počítačů nelogický. Ale dává jasný smysl pro každého přemýšlejícího analogově.
Ukažme si to celé na životě právě té jedné digitální fotografie. Fotograf má digitální fotoaparát a něco vyfotí. Po zmáčknutí spouště se dopadající světlo na čidla ve fotoaparátu převede na digitální signál, který je složen na výslednou fotografii uloženou na vnitřní paměti fotoaparátu u těch čidel. Následně je zkopírována na paměťovou kartu a ten jediný v podstatě originál smazán. Takže v podstatě ten jediný originál je smazán řádově v desetinách vteřiny od vytvoření fotografie a všechno dál už jsem jenom další a další kopie.
Fotograf tedy vezme fotoaparát domů a fotku si zkopíruje do počítače. Kde si jí třeba zkopíruje podruhé, aby měl ještě zálohu. Pokud si fotku nechá zobrazit na monitor, tak se uvnitř v počítači opět musí zkopírovat na grafickou kartu. Zrychleme to a zkopíruje tedy tu fotku někam na webový server, aby se s ní mohl pochlubit na svých webových stránkách. Velmi pravděpodobně bude ze serveru zkopírována opět na nějakou zálohu pro případ havárie toho serveru.
Dostáváme se tedy konečně k obyčejnému uživateli, který se na tu fotku na webu podívá. Je tedy na serveru zkopírována a poslána po síti, což v podstatě taky znamená zkopírována na každém aktivním prvku po cestě. Dorazí kopie do počítače, kde je rozkopírována do paměti, na grafickou kartu na zobrazení a na disk pro uložení do dočasných souborů, kde zůstane delší dobu. A v dočasných souborech jí případně někdo může najít a nevysvětlíte úředníkovi, že jste si tu kopii na počítači nevytvořili Vy, ale automaticky Váš internetový prohlížeč. Ale pointou je, že se jedná o mnohanásobnou kopii, ale u Vás na počítači vypadá stále úplně stejně jako ten originál ve fotoaparátu, který existoval pouze desetiny vteřiny. To je v případě analagové fotografie něco nepředstavitelného.
Takže kde tedy jsme v současné době? Digitální generace kopíruje a vidí počítač, jak kopíruje a kopírují všechno a kvalita se neztrácí, tak není důvod se tím trápit už vůbec. Oproti kopírování VHS se jedná o snazší kopírování a bez ztráty kvality a v počítači se pořád něco kopíruje a nikomu to nevadí a nikomu to do teď vlastně taky nevadilo, tak proč by se to mělo řešit teď najednou? Analogová generace vidí každou kopii jako něco, co by mělo být zpoplatněno a nedochází jim, že něco takového je v digitální době neprosaditelné, protože by muselo jít rozlišit, co se kopírovalo z vnitřní logiky počítačového světa a co už kopíroval vědomě nějaký člověk a to není vždycky snadné a zpětně je to prakticky nedokázatelné a platit nové kopie po defragmentaci disku nikdo nebude.
Jak z toho tedy ven? Několik obchodních modelů funguje a ještě víc jich bylo navrhnutých a evidentně uživatelům nevadí platit pokud to neznamená, že jsou na tom hůř než s pirátskou kopií, takže sledovat čtvrt hodiny reklamy před filmem, když platím, vůči sledování rovnou filmu, když neplatím, tak je celkem jasná volba pro většinu lidí. A jako největší problém považuju, že co jsem narazil, tak jenom NASA přišla na to, že používat torrenty pro sdílení velkých souborů je velmi dobrý nápad, jelikož to velmi uleví serveru, když si to lidi kopírují mezi sebou dál sami.
Je velmi smutnou pravdou, že spousta lidí nechápe dneska rozdíl mezi botou a DVDčkem z hlediska možností kopírování a ACTA ještě navíc chce všechno pirátské raději rovnou spálit a tím to asi všechno zachránit. Je potřeba najít někde tu středovou polohu a USA by mělo dojít že jejich Hollywoodské filmy jsou v podstatě jejich poslední kvalitní zbraní v Asii.